Prvním farářem nově ustaveného sboru byl zvolen v r. 1905 Jindřich Švanda. Za jeho působení byla v roce 1908 postavena nová fara. Po smrti faráře Švandy v r. 1909 zde působila řada farářů a střídavě byl sbor uprázdněn a to až do roku 1933, kdy začal ve sboru působit vikář Václav Kejř (pozdější synodní senior), díky jeho energii se mu podařilo podchytit ostatní členy sboru k větší sborové aktivitě. Dále založil nedělní školu pro děti a sdružení mládeže. Po jeho odchodu do Nového Města na Moravě zde v letech 1939-43 působil farář Miloš Krybus a od r. 1944 do r. 1959 farář Jana Amos Verner. Patnáct let jeho působení zahrnovalo konec války i období kolektivizace zemědělství. V životě sboru však bylo obdobím nejaktivnější sborové činnosti.

Po odchodu faráře Vernera nastoupil v roce 1960 farář Jan Žilka. Působil v období uvolnění a zmírnění tlaku na křesťanské rodiny. Bohužel však počet členů sboru postupně klesal.

V letech 1968 až 1981 zde působil farář Jan Šimek, který byl posledním farářem sboru, který bydlel s rodinou na faře. Po jeho odchodu zůstala fara definitivně neobydlena a navíc byl sbor na dlouhých devět let uprázdněn. Toto složité období se podařilo překlenout díky nezdolné vůli a obětavosti zdejších bratří a sester, dále díky obětavé práci kurátora sboru bratra Tesárka, který často vedl bohoslužby a zastupoval sbor navenek. Velice přínosná byla činnost administrátora sboru bratra faráře Pfanna ze Sněžného. Krátce zde také působili jako administrátoři sestra farářka Lavická z Telecího a bratr farář Jan Plecháček z Veselí.

V roce 1990 se stala kazatelkou sboru sestra Lýdie Mamulová. Bydlela s rodinou ve Sněžném, protože byla manželkou sněženského faráře Jana Mamuly. Podařilo oživit život sboru, a to prostřednictvím pravidelných bohoslužeb, biblických hodin pro děti, mládež i dospělé. Konaly se opět konfirmace. Díky práci a nadšení členů sboru byla provedena i řada investičních akcí.

Od roku 2000 do roku 2010 byl sbor bez svého faráře a byl administrován farářem Michalem Voglem ze Sněžného. Fara je v tomto období využívána i k ubytování rekreantů. V této době proběhly investice do nových podlah a rozvodů vody a odpadů v budově. Fara byla osazena novými okny.  V Borovnici byla nově pokryta věž kostela a opraveny korytiny.

V září 2010 sbor s radostí přijal za svou farářku sestru Deboru Rumlovou. Za jejího působení dochází k výraznému oživení sboru. Daří se organizovat mimobohoslužebné aktivity, jako Noc kostelů, dále koncerty, besedy s hosty, tvořivé dílny, atd. Uskutečňuje náboženství dětí, setkání maminek s malými dětmi, občas se schází zejména starší členové sboru na biblických hodinách.

Po dobu mateřských dovolených byl sbor administrován Michaelem Erdingerem a Markétou Slámovou z Velkého Meziříčí.

Od září 2021 máme po letech opět svou vlastní kazatelku, a to Martinu Kadlecovou, která k nám a do Sněžného přišla s manželem ze Silůvek u Brna. Máme z toho radost, jsme za to Pánu Bohu vděčni.

Tento kostel tedy nemá ani věž ani zvony, vchod je z polí, přesně podle tolerančních předpisů. Také vnitřní zařízení zachovávalo původní podobu tolerančních modliteben. Patřila sem např. ohrádka kolem stolu Páně, dále kazatelna při podélné stěně, křtitelnice, v patře na bocích kostela místa k sezení, tzv.  kruchty a také obyčejná okna bez výzdob.

Jsou zde staré varhany, pochází z roku 1810, nejsou však původní, ale jsou získané po opravě v roce 1885 z evangelického kostela v Jimramově. Pochází dílny známého varhanáře Franze Harbicha.

Malby na zdech jsou psány švabachem a jsou to Desatero Božích přikázání, modlitba Věřím v Boha, modlitba Otče náš a úryvky z Bible -  vše podle Bible Kralické.

Podlaha – byla původně hliněná, dnešní podobu získala ve 40. letech minulého století.

Tento kostel je významnou kulturní památkou. Jen velice málo z původních tolerančních kostelů zůstalo zachováno v původní podobě dodnes. Kromě Daňkovic je původní např. toleranční modlitebna ve Velké Lhotě na Vsetínsku a také nedaleko odtud – v Humpolci. Další zachovalé toleranční modlitebny jsou např. v Polabí.

Některé modlitebny totiž dodatečně doznaly změn tak, že se k nim dostavovaly věže (např. Veselí u Dalečína) nebo byly přestavěny úplně (Rovečné, Sněžné, Telecí, atd.).

Po vzoru našich předků se i současní členové místního sboru snaží tuto památku zachovat i pro příští generace. Dokladem toho jsou investice, podpořené dotacemi z kraje Vysočina do oprav, jako např. do odvodnění a odvlhčení stavby za pomoci sanačních omítek a drenáží. Dále nátěry oken a dveří, oprava střechy a vnitřní výmalba. V neposlední řadě je zde nová mříž, kterou vyrobil umělecký kovář pan Tulis v roce 2009.

V roce 2014 jsme zahájili rekonstrukci varhan, terou provádí varhanář Ivan Bok z Krnova. Díky sponzorským darům, ale i darům od členů i nečlenů sboru se nám již podařilo shromáždit prostředky na zafinancování první etapy generální opravy. Díky tomu už varhany opět znějí nejen při bohoslužbách, ale třeba i při koncertech a podobných kulturních akcích. Pro druhou etapu se budeme snažit požádat prostředky z dotací, případně opět z darů.

Pevně věříme, že se dílo podaří a naše varhany budou zase plně sloužit k oslavě Božího díla.